Velkolepá Éra - Kapitán Kidd

Anotace: Kousek příběhu ze světa Velkolepá Éra, odehrávající se v daleké budoucnosti, kde vládne Mezihvězdná vláda absolutní mocí, nad celou galaxií, v budoucnosti, kde jediní svobodní lidé jsou... piráti.

Kapitán Kidd.

Pivo protékalo hrdlem kapitána lodi Antigua, který po dopití udeřil korbelem o dřevěný stůl.

"Táňo! Přines mi ještě korbel zlatého moku, prosím!" zahalasil Kidd hlasitě na barmanku, která za barovým pultem zaujatě čistila sklenici.

Odložila sklenici, a hnědýma očima se krátce zadívala na kapitána. Mimoděk si urovnala bílou košili s výstřihem, u pasu staženou širokou, modrou šerpou, s dlouhými konci.

"Hned, kapitáne!" odpověděla hlasitě.

Úkrokem přistoupila k výčepu, přitom popadla čistý, mosazný korbel a s náklonem jej strčila pod mosazný kohoutek. Popadla páčku a začala čepovat pivo. Přes tvář ji sklouzly dredy, ozdobené dřevěnými korálky. Na levém uchu se zaleskl mosazný kroužek náušnice.

Kapitán přikývl a pohled upřel na protějšího muže s dlouhým plnovous, který měl spletený do mnoha krátkých copů, místy ozdobené stříbrnými kroužky.

"Nuže, Terchu. Proč mi chceš rozmluvit to, co plánuji ve Fonhganu?"

Terch se naklonil a řekl šeptavým hlasem, s hrdelním tónem jeho typického hlasu, se kterým si to s nikým nespletete.

"Protože jsi blázen! Copak nevidíš, že je to léčka! Každý to vidí. Každému smrdí objevené informace o přesunu zásobovací lodi. Ta trasa, kterou za dva dny poletí loď, mi nesedí, i místa, kde zůstanou v normálním vesmíru kvůli vybití výměníků tepla hypermotorů. Jak mě znáš, nejsem moc bystrý, ale tohle dokážu sám prokouknout. Je to past, chlape..." odmlčel se, když k nim přišla barmanka a položila před kapitánem Antigua korbel piva s hustou pěnou na vrchu.

Mrkla na ně a hned odešla. Její vysoké boty s podpatky, tiše klapaly o vrzavou, dřevěnou podlahu.

"Možná, Terchu. Ale ty potraviny potřebujeme. Brzy tu začne lid hladovět, a ta špinavá Marine Fleet blokuje zásobování a odchytává každou podezřelou loď. Musíme riskovat."

"Ty musíš. Ne my. Vždy, když bylo třeba, jsem ti pomohl, i má loď, i má posádka. Pamatuješ na Dorohg?"

"Jistě! Jak bych mohl zapomenout. Tenkrát jsme je spolu pěkně přechcali – tu slavnou Marine!"

Napil se piva a zasmál se, přitom rozmáchle mávl rukou.

Terch se usmál a přikývl.

Pak kapitán Antigua zvážněl.

"A též si pamatuji, že jsi mi zachránil krk, příteli. Na to nezapomenu."

"Jistě, příteli. Jsi vážený muž. Vždy jsem tě podpořil, když bylo třeba, ale tentokrát ne, je mi líto. Je to příliš velký risk, a já nechci ztratit loď a především posádku."

"Rozumím. Má posádka ví, do čeho se jde. Ti, co mě nechtěli následovat na tuhle misi, protože též si myslí, že jeto hazard, jsem se ctí uvolnil ze služby a vždy se mohou po misi vrátit."

Znova se napil piva a uvolněně se opřel na židli. Zamyšleně se zahleděl do korbelu.

Terch promluvil:

"Ten kontradmirál Zechran je jen malá rybka, navíc ne moc chytrá, ale je plný zášti, jak jsi ho mnohokrát ponížil a přechcal. Kvůli tobě ztrácí na vážnosti, a ztrácí možnost povýšení na viceadmirála a možnost opustit flek, který má přidělen a odcestovat tam, kde je tráva zelenější. Ten chlap udělá vše, aby tě dostal, a jak se zdá, dostal. A to tím, že máš příliš měkké srdce."

"Hm." Kapitán Kidd zvedl pohled a zahleděl se na protějšího muže, kterého znal mnoho let. "Zajímavě řečeno. Možná máš pravdu. Ale risknout to musím. Jinak zemře mnoho lidí. Jsem jen další pirát, co kouše Marine do zadku i tu prokletou Mezihvězdnou vládu, nic víc, příteli."

"To si o sobě myslíš? To nezní jako ten Kidd z legend, které známe. Před dvěma lety jsi vedl odvážnou skupinu pěti lodí, a osvobodil zajatce z Alcatrazu a porazil přitom tři fregaty Marine. Mezi těmi vězni byli i mý bratři a za to jsem ti nadosmrti vděčný."

"Ale, nic moc jsem neudělal. Jen jsem dal dohromady skupinu lodí a dobrých lidí. Bez nich bych to nikdy nezvládl."

"Jsi jen skromný, Kidde, nic víc. Jsi velká osobnost, a mnozí by tě klidně následovali, i já, ale ne vždy, ne když... no, snad víš, jak to myslím. Navíc – nejsi neporazitelný, dostanou tě..."

"Vím, příteli. Ale rozhodnutí padlo. Poletím. A ani tě neodsuzuji, že máš strach, jako mnozí další. Jsme příliš slabý, a Mezihvězdná nás nebere moc vážně, ani jako velkou hrozbu; kdyby tak bylo, poslali by celé flotily, aby nás vyhladili. Musíme hledat sílu v něčem jiném."

"Poletíš na jistou smrt, příteli. Máš na krku vysokou odměnu, a to tě zabije. A jinak, kde bychom měli hledat tu "sílu" o které jsi mluvil?"

Kidd se narovnal na židli a zahleděl se na přítele, v jehož pohledu byla jistá posmutnělá odevzdanost. Terch se nemohl zbavit pocitu, že ho vidí naposledy – oplatil přítelův pohled.

"V pravdě, Terchu."

Dopil pivo a na stůl položil stříbrný dukát. Vstal. Na hlavu si nasadil velký, černý klobouk s rudými péry na ozdobu.

"Poletím ještě dnes. Možná se znova sejdeme, příteli."

S tím odešel.

Terch svraštil čelo a podíval se na Kidda, jež vyšel ven do prašné ulice. Jazyky prachu vletěly dovnitř.

"Blázen." Zavrtěl posmutněle hlavou. "Sejdeme se, příteli, časem."

***

"Kapitáne! Kapitáne! Kapitáne!"

Kidd se zastavil na prašné ulici, když uslyšel známý dětský hlas.

"Ach! Copak, mladej?!"

Otočil se směrem, odkud uslyšel hlas.

Ke kapitánovi doběhl malý kluk s rudými vlasy – jeho šedé oči se zahleděly na vysokého kapitána. Klučina byl celý zaprášený. Palce zahákl na rudém šerpu, omotanou kolem pasu. Jeho oděv pamatuje lepší časy – tedy, jestli kdy nějaké byly na této drsné planetě. Vítr se prohnal ulicí. Zavlál černými konci šátku na hlavě, který měl mladík stočený uzlem k levému spánku. Přitom se ozval cinkavý zvuk korálů, jež zdobily jeho rozčepýřené vlasy.

"Letíš znova na nějakou výpravu?" vypískl kluk s poskokem.

Byl energetický a velmi dotěrný. Jednou z něho něco bude.

Kidd mu prohrábl rudé vlasy, to kluka hraně pobouřilo. Neměl rád to, že se k němu každý choval jako k dítěti. Byl velmi mladý, ale ne zcela hloupý, ale trocha naivity by se našla.

"Jistě, Malý Shanksi."

I to hraně naštvalo mladíka.

"Přestaň mi tak říkat! Jsem Velký! Velký Shanks, tak mi říkej!"

Kidd se srdnatě zasmál.

"Jistě, jistě, mladej! Když to říkáš," odmlčel se a zamnul si krátkou, stylově střiženou bradku. A měřivým pohledem se zahleděl na mladíka a pohled mu padl na rudé vlasy a usmál se.

"Budu ti říkat: Rudý Shanks!"

Prohrábl mladíkovy vlasy.

Shanks neprotestoval a začal radostně poskakovat. Byl velmi energetický.

"To se mi líbí. Rudý Shanks!" řekl se snahou napodobit dospělý tón muže a ruce opřel o boky a zatvářil se hrdinně, přitom nadmul hruď.

To Kidda pobavilo.

"To jméno ti pasuje k vlasům. Sbohem, mladej. Čeká na mě důležitý úkol. Snad se ještě potkáme."

S tím opustil mladíka, který se zatvářil zmateně. Zamyšleně. Shanks nebyl hloupý a začalo mu v hlavě vrtat ten zvláštní Kiddův tón, byl takový pohřební. Naklonil hlavu a pozoroval legendu, co možná navždy odcházela.

****

Kapitán došel na vzdálený kosmoport, kde parkovaly dvoje velkokapacitní raketoplány a před nimi čekala posádka lodi Antigua. Na lodi na orbitě, bylo jen několik kosmoplavců a důstojníků, co se starali o bezpečný chod lodi – ti už byli rozhodnutí zůstat s kapitánem.

Teď byla řada na řadové kosmoplavce – kapitán William Kidd většinu znal jménem a část z nich s ním byla téměř od začátku pirátské kariéry. Prožili mnoho napětí, akce, dobrodružství a prolité krve a potu. Zanechali za sebou i mnoho přátel. Všichni věřili kapitánovi a jeho hodnotám, na které Mezihvězdná vláda zapomněla. Svoboda a čest. Prosté hodnoty, ale s velkým významem, když se jim věřilo. A kdo věřil v ideály, býval mnohdy zároveň pirátem.

Kidd pocítil hrdost nad tím, že téměř všichni zůstali, i když znali rizika – uvěznění, ba přímo smrt na šibenici. Rozhodli se svobodně.

"Kapitáne."

Kapitán se podíval na bocmana, který byl znám i jako loďmistr, most mezi posádkou a důstojníky, dohlížitel morálky, byl i kapitánův poradce.

"Jaký je stav?"

"Sto čtyřicet lidí je nastoupeno a připraveno. Po včerejšku odešlo dalších pět členů posádky, a to se ctí, kapitáne."

Kapitán přikývl a neodpustil si kradmý úsměv.

"Jaká je morálka?"

"Posádka má obavy, ale morálka je vysoká, kapitáne. Můžeme kdykoliv vyrazit."

"Dobrá. POSÁDKO!" křikl na své lidi pln z plic a plný hrdosti a pohnutí. "Jste ta nejlepší banda, jakou znám a se kterou je mi ctí pracovat v potu a krvi. Nic neslibuji, neslibuji návrat, neslibuji bezpečí... všichni víme do čeho jdeme. Jsme jediný v blízkosti ochotni riskovat krk pro lid této planety. Neodsuzuji ostatní kapitány, jeto jejich právo jít či nejít do téhle riskantní akce. Ale potřebujeme zásoby pro lid této planety. Ať taky všem ukážeme naši odvahu! Postavme se čelem Marine Fleet a ukažme jim naše odhodlání!"

Na to posádka pozvedla ruce, divoce mávali pěstmi a křičeli tak, až si plíce vykřičeli; provolávali hold kapitánovi a svobodě.

Kapitán kývl na bocmana a ten pochopil.

"Posádko!" křikl bocman, "nastoupit do raketoplánů! Je čas letět, panstvo!"

Posádka naposled křikla: "Sanlung!". Byl to starý pokřik, který vždy zazněl, když se šlo do boje, když se letělo do akce, když se pilo v baru, nebo prostě jen tak.

Posádka se dala do pohybu, rychle, ale organizovaně. A pár hodin na to, loď letěla v X-prostoru.

***

Kiddův černý kabát s rudými lemy, zavlál při prudkém pohybu, jak pochodoval před velitelským křeslem. Nebyl to znak netrpělivosti, ani obav, ale očekávání.

Zastavil se a palce zahákl na opasku, pod bílou šerpou, kde měl na pravém boku pouzdro s pulzní pistolí v podobě křesadlovky. Na levé straně se leskla čepel šavle s elegantní rukojetí. Šavle byla jediná věc, která mu zůstala z doby, než se stal pirát, než se stal odpadlík Vznešené společnosti.

Důstojníci k němu vzhlédli, až na kormidelníka a jeho pobočníka, kteří stáli u dvou kovových kormidelních kol. Každý z obou obsluhoval to své. Vypadalo to primitivně pro kosmickou loď, ale ukázalo se to jako velmi praktické. Loď se tím řídila mnohem intuitivněji. Po stranách byly letové operační systémy, u kterých seděli operátoři.

Velké promítací holo-displeje, rozmístěné podél můstku, dávaly nahlédnout na prostor kolem lodi, která se ježila dělovými věži, letěla X-prostorem, kde probleskávaly snad všechny odstíny modré, které existovaly.

Kidd, i ostatní to vnímali jen okrajově.

"Připravit na vynoření," ozval se kormidelník.

"Tak, panstvo, akce se blíží. Ať jsou tažné paprsky, zbraně a výsadek připravené – lid na Xanaru na nás spoléhá!"

Osazenstvo můstku přizvukovalo a, po několikáté, kontrolovali přípravu. Kidd potěšeně přikývl a usmál se úsměvem, jímž prosvitl platinový zub. Cítil pnutí před nadcházející akcí, která byla dost pravděpodobně past, ale risknout se to muselo. Jinak lidi, kterým slíbil pomoc, by dlouho nevydrželi. Kdyby tak ta zatracená Marine Fleet neblokovala lodě se zásoby – bylo jim jedno, že tak zanikne celá kolonie. Oni na odlehlé kolonie hleděli se znechucením, jako na zaostalé lidi v dalekém vesmíru, kteří se odtrhli od Mezihvězdné Vlády a de facto tak i od civilizace jako takové.

Kormidelník, stojící u rytinami zdobeného kormidla a sledující holografické displeje před sebe, křikl:

"Kapitáne! Za pár sekund se vynoříme!"

"Dobře! Slyšeli jste, pánové. Buďte připraveni."

Koráb Antigua se v záři bílých paprsků vynořila z X-prostoru do normálního vesmíru. Loď byla na okraji gravitační zóny plynné planety, u níž zrovna kotvila zásobovací loď, která byla pod správou Mezihvězdné Vlády.

"Výborně, pánové. Joe, vypusť blokátory."

"Ano, kapitáne," opáčil Joe a dal se do práce.

Blokátory byly takové sondy, jež vyzařovaly rušivé vlnění, které znemožňovalo vstup do X-prostoru.

Vyslané sondy se rozmístily blízko gravitační zóny planety – zásobovací loď byla v pasti – navíc byla hluboko v gravitační zóně plynného obra, tedy působila jako ryba v síti, ze které nebylo úniku.

Ona zásobovací loď měla namířeno do Sagody, velitelského uzlu Marine Fleet, pod vedením kontradmirála Zechrana Koachrena, který měl na starost Hranici sektoru Fonhgan. Měla, údajně, léky a různé vybavení, hlavně jídlo a recyklátory vody. Bez toho na Xanaru vypukne hlad.

Kidd se zamračil, když sledoval holo-displej, na kterém se promítala nebohá loď. Věděl, že to byl risk. A věděl, že to bude past. Možná měl měkké srdce, jak řekl Terch, ale lidé Xanaru potřebovali nutně zásoby, bez nich mnoho lidí zemře. Myslí na Táňu, na Shankse a další, které dobře znal a nerad by, aby trpěli.

Kapitán odtáhl pohled od holo-displeje.

Jasná past. Žádný rozumný kapitán zásobovací lodi, by nekotvil s lodí hluboko v gravitační zóny planety, zvlášť takhle velké! Nemít možnost vstoupit do X-prostoru.

Jeto tak očividné, ještě je čas zmizet… Ale ty zásoby.

Kidd byl v duchu rozpolcený.

"Vztyčit vlajku! Ať poznají, kdo jim brzy zaklepe na dveře!" zavelel kapitán Kidd.

Posádka na můstku se zachechtala.

Stožár, který byl během letu v hyperprostoru složen do úložného prostoru, se pomalu teleskopicky vztyčil. Byl to pradávný zvyk, který se v dnešní éře obnovil. Vysoký stožár se pnul uprostřed hřbetu lodi – dva úseky stožáru se protočily, tím se z úložného prostoru ladně vynořily vlajky. Osobní, která poukazuje o jakou posádku, respektive kapitána, šlo. Pak tu byla druhá vlajka, jež hybnou energií lodi vlála nad osobní vlajkou, na úplném vrchu stožáru. Byla rozměrná, impozantní, orámována hvězdami zářícími v černém sametu vesmíru. Byl to univerzální znak všech pirátů, už od dob na staré Zemi, v době mořeplavby – černá lebka se zkříženými šavlemi, na bílém pozadí, sloužící jako kontrast k temnotě vesmíru. Na pirátskou loď byl impozantní pohled, dokreslená vzdálenou mlhovinou a plynnou planetou před přídi lodi.

"Jerry," oslovil kapitán jednoho muže.

Jerry se vedle kapitána zjevil jako duch. Střídmě a ledabyle zasalutoval. U pirátů se nehrálo na předpisy, tak jako to bylo u Marine Fleet.

"Povedeš výsadek, Jerry."

Jerry jenom přikývl. Byl totiž němý. Už od narození měl ten problém. Ale i tak se mu povedlo vypracovat se na výsadkového důstojníka. To by u Marine nebylo vůbec možné – byl to jeden z důvodů, proč emigroval, časem objevil život piráta a kapitána Kidda, jež mu nabídl práci, kterou vzal, po které toužil a dělal s hrdostí.

Jerry se otočil k odchodu, Kidd ho ještě na chvíli zarazil. Jerry otočil tázavě hlavu.

"Buďte opatrní."

Jerry vážně přikývl. Na neustále vážné tváři, se napnula jizva na bradě a rázně odešel.

Antigua se blížila k zásobovací lodi, která se začala ledabyle ploužit; snažila se prchnout, ale bylo to marné, když jí pronásledovala rychlejší loď.

Kapitán si v duchu říkal, že to stále může odvolat, ale jiná možnost se v dohledné době nenaskýtala. Stál před velkým dilematem. Mezi malým či větším zlem. Těžko říct, co bylo horší, ale on to věděl, šlo o životy tisíců. Posádka znala rizika. Věděli, do čeho šli a co je případně čeká.

Když se dostali na dostřel, vystřeli několik ran z věží. Tím strhli slabý štít lodi a poškodily některé systémy, nic vážného.

Antigua se podél boku přiblížila k zásobovací lodi; aktivovaly se tažné paprsky, tím došlo k takzvanému zaháknutí.

***

Po zaháknutí lodí, se z lodi Antigua začaly teleskopicky roztahovat dvě přechodové komory, na jejichž koncích byly plazmové řezáky; byly dost silné, aby se propálily i skrz těžký vojenský pancíř. Slupkou zásobovací lodi se řezáky prořezaly jako když jehla projede papírem. Přechodové komory pronikly do chodeb lodi – roztavený kov trupu utěsnil mezery po průniku, tím se zabránilo dekompresi.

Jerry, hlavní velitel, co povede výsadek komorou číslo jedna, zavelel k útoku gesty rukou. Druhý, zastupující velitel, u komory číslo dva, vedl druhou polovinu výsadku.

Jednotlivci výsadku měli pestrou paletu zbraní, mečů, šavlí, rapírů, pulzních pistolí, co vypadaly jako křesadlovky, pušky, které vypadaly jako vyrobené ze dřeva, ale byl to jen vizuální klam. I zbroj měli pestrou, tvořeny nesourodými díly chráničů, pancířů, ochranných kombinéz, vest, různé tvary, barvy, materiály, prostě velká nesourodá pestrost, v kombinaci s osobními ozdoby.

S pokřikem "Sanlung", a s hlučným, rychlím pochodem, vběhli do zásobovací lodi. Velitelé družstev posílali jednotky na určitá místa lodi, aby zajistili klíčová místa: můstek, strojovna, počítačové jádro.

Jak postupovali lodí, uvědomili si jistou podivnost. Kde byli ti, co ovládali loď? Žádní panikou pobíhající kosmoplavci, žádná obrana, žádný odpor, žádní zajatci. Nic.

Jerry, který vedl pětičlenný oddíl, udiveně hleděl na prázdný můstek. Kapitánské křeslo bylo prázdné, dvoje kormidelní kola byla opuštěná. Kormidelní kola se navíc sami otáčely! Autopilot…

V nákladových prostorách zásobovací lodi začal z nenadání boj. Tuhý boj. Vojáci Marine!

***

"Kapitáne!" zakřičel důstojník Tim´peer, hlavní obsluha senzorů. "Na senzorech se objevují lodě... pět... ne... osm lodí!"

"Marine Fleet?!" křikl Kidd. Toho, čeho se obával, se naplnilo. Došel ke senzorům. Náhle zvedl hlavu od panelu. "Marine!"

Všichni na můstku zpozornili. Jen dech lidí byl slyšet. Věděli, co to znamená. Obavy všech se naplnili.

Lodě Marine Fleet, tři fregaty, pět korvet, byly v tradičních modrých odstínech. Na stožárech jim vlály velké vlajky; vlajky, co identifikovaly jednotlivou loď, obecné vlajky Marine Fleet a Mezihvězdné Vlády, vlajky flotily, a především vlajky admirála, co je vede. Kontradmirál Zechran Koachren. Znak Marine Fleet byl ve tvaru dvou zkřížených šavlí, s třemi pěticípými hvězdy v pravém horním rohu a pod šavlemi bylo napsáno MARINE; znak byl tmavě modrý na sněhově bílém poli.

Na přehlídku vlajek byl neuvěřitelně působivý pohled, které zářily ve svitu centrální hvězdy soustavy.

***

Lodě Marine Fleet rychle obkličovaly pirátskou loď kapitána Williama Kidda. Vypouštěly vlastní blokátory, které znemožňovaly lodi uniknout. Která k tomu byla neustále zaháknutá.

Celou epizodu předcházel vyslaný signál neboli černý kód: což znamenalo útok pirátů. To byl signál, jenž přivolal připravenou flotilu.

Kidd zatínal pěsti. Byli v pasti a v početné nevýhodě. Dostal zprávu, že došlo k boji na palubě zásobovací lodi. Byl to ztracený boj. Došlo mu, že dost možná ani zásoby nevezla a on do té pasti padl rovnýma nohama. Každý mu to vymlouval, sám znal rizika; v podstatě celý pirátský život bylo jedno velké riziko, tudíž neriskoval o nic více nežli obvykle, jenže tohle bylo jasné a průhledné, jenže neměl na vybranou – ty zásoby byly důležité.

Kidd si vzpomněl na slova, která řekl Terch, a to, že měl příliš měkké srdce, a že ho tak dostanou. A jak vidno. Dostali. Ale nestydí se za to. Dělal to, čemu věřil. Stejně tak jako zbytek posádky lodi Antigua.

Během krátkého času byl výsadek pirátů přemožen; boje se začínaly přesouvat do Antigua.

Lodě Marine vypustily výsadkové lodě. Ještě před tím vypálily pár střel, které znamenaly v překladu: "Nemáte šanci, vzdejte se!".

Na můstku panovala ponurá atmosféra.

Posádka můstku vyčkávala… dívali se na kapitána. A ten cítil jejich pohledy.

Ponuře se usmál. Tasil šavli a křikl:

"Na co čumíte, bando líná! Raději boj, než tu jen tupě zírat a čekat na osud! Jdeme! Ať padneme s hrdostí! Jako svobodní lidé!"

Všichni pozvedli hlas a volali kapitánovo jméno. Za nedlouho poté došlo k boji. To byl konec pirátů kapitána Williama Kidda a jeho samotného.

***

Půl roku, tolik uplynulo od zajetí do žaláře. Půl roku, co ho věznili, snažili zlomit, vyzpovídat vše o pirátech, o lidech, skrytých místech. Ale nic jim neřekl, nebyl zlomen na duchu, měl silnou vůli.

Skupina dvaceti vojáků Marine, jenž měli černé uniformy, které nosili jednotky pro určité věci, události: Poprava piráta; a oni obklopovali jednoho specifického piráta.

O svá ramena měli opřena dlouhá elektro kopí a v opacích měli krásné pistole, elegantní, ozdobené bílým dřevem, opravdovým dřevem. Na hlavách měli nasazeny černě barety, měkké, poddajné, s bílými péry. Platinové odznaky na límcích se blýskaly na slunečním svitu.

Byli na planetě, která byla známá jako planeta Marine neboli Marine Central – hlavní velitelství celé Marine Fleet. Planeta patřila k jedné z devíti Centralistických soustav, vládnoucí sektoru Gaia, v jejímž centru se nacházela posvátná planeta – planeta Země, Hvězdným náboženstvím pokřtěna na svatou půdu celé lidské rasy, ke které měli stálí přístup jen vyvolení, kromě vybraných, jež žili přímo na planetě. Správci.

Po obou stranách širokého bulváru, byli hlasitě skandující lidé. Mávali pěstmi, vyhrožovali, házeli zeleninou a shnilým ovocem. Vojenští policisté odháněli lidi kolem pochodující skupince – mírnili hněv lidí, zakazovali házet ovocem a zeleninou.

Bylo to divadlo. Ukázka moci a spravedlnosti, absolutní spravedlnosti, tedy podle norem Mezihvězdné Vlády. Bylo to jen divadlo a lidem to nebránilo dál házet zkaženou zelinou, kterou dostali od příhodných lidí, kteří se chtěli zbavit zkažených potravin. Dále pokřikovali, mávali pěstmi – rozvášněný dav, kterou policisté naoko mírní.

Pirát ve své vězeňské kombinéze, která byla špinavá a zanedbaná, tak jak se pro piráta hodilo, šel hrdě, nedbajíc, jak vypadal, jak křičeli lidé, jak ho vedli, jako spoutaného psa. Dva statní muži v černém drželi každý dlouhý řetěz, které byly spjati s pouty, držící ruce za zády, které dřely kůži.

Doprovod vedl piráta na velké náměstí, kde byla uprostřed velká věž s výtahovou plošinou, která doveze odsouzeného na vrchol věže, kde bude následně popraven. Věž Spravedlnosti, se ona železná konstrukce nazývala.

Dav se rozestupoval, aby otevřela cestu k věži. Došli k plošině, která je následně vyzvedla na vrchol věže. Doprovod se rozestoupil a všech dvacet mužů se postavilo podél zábradlí se čtvercovým půdorysem. Zbylí dva muži, co vlekli piráta za řetězy, dovlekli odsouzeného na vystouplé pódium, aby na něho byl lepší výhled. Kamerové drony se vznášely kousek nad věží, aby přenášely obraz na velké obrazovky, které byly pro tenhle případ rozmístěny kolem náměstí, aby popravu zhlédlo co nejvíc lidí.

Dva drony se zaměřily na jednoho muže v bílé róbě a černou šerpou kolem pasu a dle zvyku, držel v rukou pergamen, na němž byly napsány zločiny odsouzeného.

Muž v bílém si stoupl na menší pódium, aby ho lidé i kamery dobře viděli a mikrofon, který měl skrytý v límci zajistil, aby ho lid i slyšel. S ostrým hlasem, který se nesl široko daleko, začal odříkávat zločiny, podle kterých se odsouzený dopustil.

Muž v bílém se po několika minutách dopracoval na konec pergamenu:

"Williame Kidde! Dle řečených slov, jak pro lid, tak i pro Hvězdy na nebesích, jsi odsouzen, dle zákona Mezihvězdné Vlády, k trestu smrti!" Jeho hlas se šířil do uší všech lidí, co byli dnes kolem věže. "Tímto tě vyzývám, abys ses před očima Hvězd doznal a politoval své skutky, abys sis aspoň před jejich zraky, očistil duši. Tedy, Williame Kidde... Doznáváš se za své hříchy, jak před dnešním lidem, tak i především před očima Hvězd? Nuže, ti dávám možnost promluvit, nebo mlč a zemři se svou hříšnou duší!"

Vyzývavě se zahleděl na Williama. Čekal, lid čekal, co řekne. Mnozí odsouzenci mlčeli, naříkali, ba litovali nebo bědovali, ale tohle může být... něco jiného. William Kidd bylo velké jméno.

Na svém popravišti stál hrdě, přímo vznešeně. Hleděl na dav, podíval se na kamery.

Muž v bílém čekal, tak jako dva kati v červeném, držící krátká kopí, mající dlouhé, zahnuté čepele.

"Slyšte má slova!" zahřměl jeho silný hlas, ani mikrofonu nebilo třeba, aby ho každý slyšel. Lid naslouchal. "Před mnohými z vás dnes zemřu, jako pirát, ale před těmi, co mají mysl a srdce otevřená, zemřu jako svobodný člověk! Skutečně svobodný! Ti, jenž naslouchají své duši, vidí skrz lži, skrz závoj, nechť prokouknou! Nechť prokouknou přes závoji lží, co nám Mezihvězdná Vláda předkládá...!" Začali se zvedat hlasy lidí, pobuřující, hněvivá, váhavá, se smíšenými pocity. "Žijte svobodné životy! Nebojte se pravdy...!"

Byl umlčen úředníkem s vysokou hodností, pocházející od samotné Mezihvězdné Vlády, jež měl dohlédnout na popravu a zastupovat vládu.

"Umlčte jeho lži! Kati!" křičel úředník.

Muži, co drželi Kidda za řetězy, zatahali za ně tak, že padl na kolena.

Muž v bílém šel stranou na popud úředníka.

"Popravte ho! Neprodleně!" křičel úředník v modrobílé uniformě.

Kati v červeném se stoupli bokem za zády Kidda. Obouruč drželi popravčí kopí.

Kidd se široce zubil. Smál se samotné smrti, samotné Mezihvězdné Vládě!

"Nechť to skončí!" stačil vyslovit poslední slova, než ho kati křížem probodli.

Lid pozvedl hlas až k nebesům.